Poruchy artikulace

Poruchy artikulace (nazývané také fonetické poruchy nebo zkráceně "artikulární poruchy") jsou založeny na obtížích naučit se fyzicky produkovat zamýšlené hlásky, správně artikulovat řeč. Chyb je obvykle méně než u poruch fonematických a pravděpodobnější je zkreslení (i když se mohou vyskytnout i případná vynechání, doplnění a záměny).

Poruchy artikulace mohou mít různé příčiny. Dítě s poruchou sluchu nemusí být schopno slyšet určité hlásky vyslovované na určitých frekvencích nebo slyšet chyby ve vlastní produkci zvuků. Na vině mohou být také problémy s ústní motorikou, například apraxie (problém s koordinací řečových svalů) nebo dysartrie (abnormální tonus obličejových svalů, často způsobený neurologickými problémy, například dětskou mozkovou obrnou). Problémy s artikulací mohou způsobovat i abnormality ve stavbě úst a dalších řečových svalů; častými příklady jsou rozštěp patra, vyplazování jazyka a abnormality zubů a ortodoncie. V neposlední řadě je pro děti obtížné slyšet a produkovat všechny různé hlásky daného jazyka. Vývoj je pomalý a může trvat až sedm let. Někdy se s růstem dětí artikulační problémy vytrácejí a mizí bez léčby. Často je však nutná terapie.

Porucha artikulace může být diagnostikována, pokud má dítě potíže se správnou tvorbou fonémů neboli zvuků řeči. Při klasifikaci hlásek se logopedi řídí způsobem artikulace, místem artikulace a hláskami. Porucha zvuku řeči může zahrnovat jednu nebo více chyb místa, způsobu nebo hlásek fonému.

Mezi různé typy poruch artikulace patří:

Mezi fonémy, které pro děti představují největší výzvu, patří /l/ ve slově táhnout, /r/ ve slově zrcadlo, /ʃ/ ("sh") ve slově zavřít, /tʃ/ ("ch") ve slově kostel, /dʒ/ ("j") ve slově fudge, /z/ ve slově zoo, /ʒ/ ("zh") ve slově míra, /θ/ ("th") ve slově matematika a /ð/ ("th") ve slově this (Boone 112).

Poruchy artikulace by neměly být zaměňovány s motorickými poruchami řeči, jako je například dysartrie (při níž dochází ke skutečnému ochrnutí řečového svalstva) nebo dětská apraxie řeči (při níž je vážně narušeno motorické plánování).

Je třeba si uvědomit rozdíl mezi poruchami artikulace a dialektickými variacemi. Ve Spojených státech se mluví několika dialekty angličtiny, které jsou ovlivněny socioekonomickým postavením, geografickou izolací a dalšími jazyky, které do USA přinesli buď osadníci, nebo původními jazyky amerických indiánů. Tyto sociální dialekty se řídí pravidly a nelze je považovat za méněcenné, ale jednoduše odlišné od standardní angličtiny. Příkladem dialektických rysů, které mohou být mylně považovány za poruchy artikulace, je "bez-r" v newyorské mluvě ve slovech jako floor, here a paper a redukce souhláskových shluků v afroamerické vernakulární angličtině (AAVE). Pokud slovo končí na dvě nebo více souhlásek, jako například ve slově cold, a následuje za ním jiné slovo začínající na souhlásku, jako například cuts, cold se zkracuje na col, čímž vzniká col cuts. Tyto rysy samy o sobě by neměly být považovány za poruchy artikulace, které by se měly "léčit" logopedickou terapií. Je však možné, že dítě s nářeční odchylkou má také poruchu komunikace. Pro logopeda je důležité, aby byl schopen tento rozdíl rozlišit (Oyer 170).

Často se léčí logopedickou terapií, při níž se dítě učí, jak fyzicky vydávat zvuk, a cvičí se, dokud se (doufejme) nestane přirozeným.

Logopedi se mohou zaměřit na sémantické rozdíly související s fonematickými rozdíly (např. naučit dítě rozdíl mezi slovy prst a roup, zdůraznit důležitost koncové souhlásky), na fyzicko-motorické rozdíly (např. pomocí zrcadla ukázat dítěti správné umístění jazyka pro určitou hlásku) nebo na techniky modifikace chování (např. opakovaná produkce pomocí podnětů a zábavných výukových her). Pro úspěch léčby artikulačních poruch je zásadní podpora a posilování terapeutických postupů ve třídě i doma (Boone 122-24, 259-62, 274-76). Mezi klinicky ověřené produkty zaměřené na nápravu poruch artikulace patří Speech Buddies, který využívá hmatovou zpětnou vazbu k výuce správného umístění jazyka.